Japonsko, 1. díl: Tři týdny v zemi, kde všechno funguje, jak má

Někdy v životě přijde okamžik, kdy si řeknete: „Nastal čas udělat si radost a poznat něco nového, po čem již dlouho toužíme.“ Pro nás to znamenalo Japonsko. Dlouholetý sen, společný dárek, cesta, kterou jsme si chtěli opravdu užit. A povedlo se.

Naše skupina byla rozmanitá, ale skvěle sehraná. Já, Dan, jsem do Japonska vyrazil se svou ženou Luckou, se kterou jsme spolu už přes 30 let. Byl to náš vysněný dárek. Spolu s námi jela naše dcera Zuzka, její kamarádka Anet, můj kamarád Honza a jeho přítelkyně Irča. Skvělá parta. A všichni jsme byli dychtiví objevovat.

Byla to pro mě osobně první dovolená delší než dva týdny. A co víc – poprvé bez notebooku! Jen batoh, telefon a otevřená hlava. Bylo to tak osvobozující!

Za tři týdny jsme navštívili Tokyo, Hiroshimu, Beppu, Osaku, Naru, Kyoto, Kobe, Himeji, Kanazawu a Yokohamu. Viděli jsme i horu Fuji, kam jsme se vydali a zůstali v její blízkosti, abychom ji mohli obdivovat, ale také zemětřesením zničený poloostrov Noto.
Japonskem jsme projeli přes 4 000 km a celkově jsme na naší cestě urazili více než 26 tisíc kilometrů. Letadlem, vlakem, metrem, autobusem, lodí, tramvají, pěšky i autem.

Každý z nás v Japonsku objevil něco, co ho nadchlo:

• Dan byl uchvácen hlubokým pocitem harmonie a bezpečí. Intuitivně jsem věděl, že tady se nám nemůže nic zlého stát.
• Lucka byla fascinována moderní technikou, čistotou a promyšleným systémem recyklace. A navíc se stala mistryní na ovládání zařízení, která měla tlačítka jen v japonštině. Pračka, sušička, myčka, podlahové topení – nic nebyl problém. Vše pokořila!
• Zuzku naprosto okouzlili krotcí jeleni na ostrově Icukušima a v Naře. Procházeli se mezi lidmi, nechali se hladit a dokonce přecházeli na zelenou! Že by se učili od Japonců?
• Anet byla jeleny také unešená. Kromě toho si neustále pochvalovala čistotu všude kolem nás a milé jednání Japonců. Nadšeně o nich říkala: „To jsou bobíci!“
• Honza propadl dopravnímu systému – metru, vlakům, jejich přesnosti a čistotě. A taky legendárnímu japonskému rychlovlaku šinkansen, který fotil z každého úhlu. A jako vášnivý keškař si odvezl úžasné úlovky z 23 různých prefektur.
• Irča si zamilovala čistotu a rozmanitost japonských toalet. Také bento sety a vůbec pestrost japonské kuchyně. Mrzelo ji jen, že jsme nestihli navštívit nějakou japonskou jeskyni. Ale aspoň máme důvod se sem vrátit.

Zároveň jsme všichni v Japonsku intenzivně vnímali, že všechno funguje, jak má. Lidé jsou zdvořilí, milí, ochotní a snaží se vám pomoct, přestože jejich angličtina je, no řekněme si to na rovinu, prachbídná. A to i u mladých Japonců. Ale použití překladače na telefonu je neuráží, a tak se nakonec vždycky domluvíte.

Tento seriál je mým pokusem zachytit to, co nás tak nadchlo, překvapilo a okouzlilo. V každém díle se zaměříme na jedno téma, které nás v Japonsku provázelo a o které se s vámi chceme podělit.

V příštím díle se podíváme na to, jak se Japonci chovají k sobě navzájem, k cizincům a jaký respekt a klid je patrný i z obyčejného pozdravu.

Dan Ševčík

P.S. Máte-li k článku či k Japonsku jakékoliv dotazy nebo doplnění, neváhejte mi napsat na adresu dan.sevcik55@gmail.com.

Japonsko v kostce.

Noční Tokyo z vyhlídky SkyTree (z výšky 450 m).

Celkový stylizovaný pohled na Tokyo. V popředí věž SkyTree, v pozadí hora Fuji.

Hrad Himeji.

Divoké pobřeží Japonského moře.