Japonsko, 3. díl: Cestování po Japonsku – zážitek na kolejích, silnici i vodě

Za tři týdny v Japonsku jsme procestovali téměř 4 000 kilometrů a vyzkoušeli snad všechny dopravní prostředky, které země vycházejícího slunce nabízí – letadlo, šinkansen, běžný vlak, metro, autobus, tramvaj, lanovku, auto i trajekt. Cestování tady není jen přesun z bodu A do bodu B. Je to zážitek, který je sám o sobě součástí dovolené.

Veřejná doprava – dokonalá síť

Vlaky, metro, autobusy i tramvaje tvoří neuvěřitelně hustou síť spojů. Vlaky jezdí často a tak přesně, že se spolehnete na to, že „ten můj“ přijede na minutu. Čistota je samozřejmostí a ticho ve vozech metra (lidé se spolu totiž nebaví, ani netelefonují) je pro Evropana až nepřirozené.

Na nástupištích i zastávkách je vyznačené, kde budou dveře vagonu, kde máte stát ve frontě a kudy budou lidé vystupovat. Nikdo se netlačí, nikdo nepředbíhá. Fronta a pořadí se tady berou vážně – a přitom všechno působí přirozeně a bez nervozity

Hlavním provozovatelem kolejové dopravy v Japonsku, tedy železnic a metra, je společnost JR (Japan Railways), ale není jediná. Existuje více dopravních společností, takže při nákupu jízdenky je dobré zjistit si předem ceny a nutné najít odpovídající automat na jízdenky.

Tratě či typy vlaků mají svá jména a specifická označení, linky metra navíc kromě jmen i barvy a označení písmenem. Orientace v nich je, i přes jejich množství, poměrně snadná díky tabulím, které jsou nejen v japonštině, ale i v angličtině. Jenom se musíte připravit na to, že na přestupu půjdete klidně i půl kilometru pod zemí.

A když už mluvíme o tokijském metru: V ranní špičce jsme zažili slavné „nacpávače“ do vagónů. Uniformovaní zaměstnanci metra v bílých rukavičkách, kteří zatlačí cestující dovnitř tak, aby se dveře mohly zavřít. Je to takové zvláštní, „japonské“. Není to nepříjemné a respektujete to.

Zajímavostí jsou i vagóny vyhrazené pouze pro ženy v ranních hodinách (typicky mezi 7:00 a 9:00). A co myslíte? V Japonsku se můžete spolehnout na to, že do takového vozu muž prostě nenastoupí, ani kdyby mu metro mělo ujet.

Platby a jízdenky

Japonci podporují turistický ruch. Proto si jako cizinec můžete koupit nejen levnější denní jízdenku do tokijského metra, ale třeba JR Pass (takovou japonskou „lítačku“), na který Japonci nemají nárok.

V městských autobusech funguje pásmové placení – buď máte aplikaci nebo si při nástupu vezmete lístek s číslem zóny a při výstupu podle tabule zaplatíte u řidiče přesnou částku, kterou vhodíte do plastového boxu. Nikdo nic nekontroluje, všechno stojí na důvěře a poctivosti – a funguje to. Pokud jedete metrem nebo vlakem a koupili jste si jízdenku na kratší vzdálenost, na cílové stanici vás turniket nepustí ven. Ale jednoduše dojdete k automatu na fare adjustment a doplatíte rozdíl.

Zvláštností je změna některých linek metra v linky vlakové a naopak. Nastoupíte do metra a vystupujete z vlaku, aniž byste se zvedli ze svého sedadla. I tady můžete v případě potřeby použít princip fare adjustment.

Turnikety jsou nejen na výstupu, ale i na vstupu. Po vložení jízdenky provedou verifikaci, označení jízdenky a otevřou vstup. Označená jízdenka vám vyjede na druhé straně turniketu. Na výstupním turniketu to funguje stejně. Jen pokud jízdence končí platnost nebo byla jednorázová, tak se vám už nevrátí. Přijdete o suvenýr.

Nevyužili jsme JR Pass ani jinou předplacenou kartu. Ukázalo se, že jízdenky kupované podle potřeby nám dávají větší svobodu. Jen je dobré mít s sebou hotovost – ne všude lze platit kartou, zejména (a překvapivě) v metru nebo na některých lokálních linkách.

Tip: jízdenky na šinkansen

Šinkansen je ikona japonské dopravy – rychlý, pohodlný, přesný, ale také drahý. Pokud ho chcete využít, kupte si lístky dopředu. Některé spoje mohou být vyprodané, a pokud chcete místenku, je nejlepší zajít do „Ticket Office“ na nádraží. Personál je ochotný, poradí, a tady už kartou zaplatíte bez problémů. Jízda šinkansenem je jako cestování letadlem. Podobně vypadající prostor uvnitř tohoto legendárního vlaku. A ten jede krajinou jako vítr. Rychle, a přitom klidně a nehlučně.

Google Maps – nejlepší parťák na cestách

Bez přehánění – Google Maps jsou pro cestování po Japonsku neocenitelné. Aplikace vám nejen ukáže cenu, dopravní společnost, dobu a vzdálenost, ale i přesné číslo vlaku, linky a nástupiště. Dokonce vás upozorní, na které straně vlaku se otevírají dveře. Když stojíte na přestupu v rušném uzlu, je to k nezaplacení.

Na kolejích, v oblacích i na moři

Šinkansen je zážitek, ale není vždy nejlevnější. Z Tokia do Hirošimy jsme zvolili vnitrostátní let, který vyšel levněji než jízda rychlovlakem.

Tratě pro šinkansen jsou oddělené od ostatních tratí, v některých případech mají i samostatná nádraží. Některé tratě jsou v závislosti na prostředí, kterým prochází, ve velkém chráněny od okolí bočními panely (a okolí od trati), takže na nich velkou část cesty jedete v pomyslném “tunelu“ a z okolí toho moc vidět není. Naštěstí to tak není u všech. Zklamáním ale bylo, že ve vagonech jsme neznamenali informace o aktuální rychlosti.

Z Beppu do Ósaky jsme jeli nejčistším trajektem v životě – interiér voněl, vše se lesklo. Večer nastoupíte, vyspíte se v pohodlné posteli a ráno jste v cíli.

Silniční doprava – pomalá a ohleduplná

Japonci jezdí velmi ohleduplně a pomalu. Mezi auty jsou velké rozestupy. Při odbočování nevjedou na přechod, pokud je na něm zelená, přestože chodci jsou stále ještě daleko.

Předpisy se liší podle prefektur, ale obecně je maximální povolená rychlost ve městě kolem 30 km/h, mimo město 50 km/h, na dálnici 80 km/h.

Auta nepotřebují být aerodynamická, ale musí zabírat co nejméně místa a přitom poskytovat co nejvíce vnitřního prostoru. Jsou malá, hranatá a čistá. Často se jedná o plně elektrická nebo aspoň hybridní vozidla. Nejsou symbolem společenského statusu.

Ve městech je zakázáno parkovat mimo vyhrazená parkoviště, kterých je relativně málo a jsou docela drahá. Proto Japonci upřednostňují veřejnou dopravu. Ve městech je tak mnohem menší provoz, než byste čekali. A vzhledem k nízké rychlosti a vysokému podílu elektrických aut je doprava i málo hlučná. Zase ten pověstný klid.

Zajímavým koloritem jsou uniformovaní zřízenci s praporky či hůlkami, kteří usměrňují dopravu při výjezdech z parkovišť, stavenišť nebo při přechodu chodců.

Na silnicích se jezdí vlevo. Na to si v klidném provozu překvapivě rychle zvyknete. Ani navigace není problém, značky jsou totiž i v angličtině. Odbočování na křižovatkách se dá zvládnout. Co je tedy nejčastější chybičkou, kterou ve vypůjčeném autě uděláte? Místo blinkrů si neustále omylem pouštíte stěrače! Protože i ty jsou na opačné straně. 🙂

Malé radosti na cestách

V příměstských vlacích jsou vyhrazená místa pro starší a hendikepované a lidé je skutečně uvolňují.
Japonci se opravdu všude uklání – od průvodčích v šinkansenu, přes posádku letadla, až po zřízence řídící dopravu.
Při odletu letadla nebo odjezdu lodi se s vámi pozemní personál rozloučí máváním. Působí to nezvykle, ale moc mile.
Při čekání na spoj lidé stojí spořádaně, nikdo se netlačí.
Zajímavostí jsou znělky na nádražích či ve vlacích, které bývají zjednodušenou a zkrácenou verzí nějaké známé skladby z oblasti vážné hudby. Nejsou úplně všude, ale tam, kde jsou, člověka pohladí a naladí.
V několika vlacích jsme si všimli, že celé segmenty sedadel šly otáčet do protisměru. Jednoduše šlápnutím na páku došlo k odaretování a možnosti otočení. Jednoduché a praktické. Vždy tak můžete sedět „po směru“ jízdy.
Taxíky jsou často „staré“ noblesní vozy řízené neméně noblesními řidiči v bílých rukavičkách. Většinou se jedná o vozy Toyota. Toyota vyrábí speciální modely taxíků, jako je JPN Taxi, které jsou navrženy se zřetelem na pohodlí a bezpečnost cestujících, a to i s ohledem na univerzální design. Tyto vozy jsou snadno rozpoznatelné a běžně se používají v japonských městech.
Bílé rukavičky mají často také řidiči veřejných autobusů. Kromě toho mají mikrofon a když mluví s cestujícím (samozřejmě jen v zastávce), slyší je celý autobus. Takže na nějakou neslušnost z jejich strany můžete rovnou zapomenout. No, vlastně v Japonsku ji od nikoho ani nečekáte.

Shrnutí

Cestování po Japonsku je radost. Čistota, přesnost, klid, spolehlivost a ohleduplnost jsou tu standardem, ne výjimkou. Ať už jedete moderním šinkansenem, malým příměstským vlakem nebo trajektem, máte pocit, že každá cesta je promyšlená do posledního detailu.

V příštím díle se podíváme na jídlo a stravování. Je pro nás exotické, zvláštní a pro tělo dobré a zdravé, ale z našeho pohledu není špičkou asijské kuchyně.

Dan Ševčík
Kamenice

P.S. Máte-li k článku či k Japonsku jakékoliv dotazy nebo doplnění, neváhejte mi napsat na adresu dan.sevcik55@gmail.com.