Ulice Na Palouku na Nové Hospodě byla součástí nové výstavby v době před 15-20 lety. Nač se jaksi zapomnělo, byl chodník, který by ji spojoval se zbytkem obce. Kdo chtěl jít na zastávku, ten musel blátivou stezkou po soukromé louce. Tu však před několika léty majitelé uzavřeli a naše lokalita se stala izolovaným ostrovem bez pěšího spojení se zbytkem obce.
Jediná možnost, jak se dostat pěšky na zastávku autobusu, je chůze po státní silnici 107 ze Štiřína na křižovatku se starou benešovskou silnicí. Ta je v místě horizontu tak úzká, že osobní auta musejí při míjení autobusu přibrzdit. Když děti začaly chodit do školy, nezbylo nám, jež je vozit autem. Sám jsem cestu pěšky absolvoval jen několikrát se sousedy po cestě do hospody U Těšouna a zpět. Cestou jsme divoce mávali baterkami na projíždějící a auta a poté, co jsem jednou musel skákat do příkopu, jsem raději oželel pivo a začal i do hospody jezdit autem.
S panem starostou jsem společně se sousedem Zdeňkem mluvil o nutnosti postavit chodník naposled před téměř třemi roky. Starosta tenkrát tvrdil, že chodník bude muset vést přes pozemky vedle silnice č. 107, určené k developmentu. Slíbil, že se s majitelem pozemků domluví, až ten bude žádat o připojení k obecní kanalizaci. Vloni se kanalizace najednou začala stavět a chodník nikde. Panu starostovi jsem přeposlal dva roky starý mail s jeho slibem věc vyřešit, než se začne stavět. Odpověď nepřišla. Čekal jsem tři měsíce a potom jsem mu zavolal. Byl to rozhovor s politikem. Příjemný, ochotný, ale neslíbil nic konkrétního. Nejdříve prý poté, co se opraví chodník u staré benešovské silnice. Tedy možná za dva, tři roky, pokud prý budou peníze v rozpočtu. Písemně už neposlal nic.
Ve stejné době jsem náhodou zjistil, že soused, kterého jsem náhodou poznal kvůli naší kočce (ten příběh je zde), je členem zastupitelstva. Věc jsem mu poslal, a divil se. Prošel se po silnici a zhrozil se. Za pár týdnů byl chodník součástí investičního plánu na tento rok.
Já osobně od obce nechci nic. Chodník není pro mne a ani už ani pro mé děti, protože dcery v mezičase začaly chodit na gymnázium do Prahy a všichni jezdíme společně autem. Ale ostatní sousedé malé děti mají a v civilizované zemi nemůže být chůze na autobusovou zastávku životu nebezpečným podnikem. Chodník měl být už dávno. Snad to dopadne a po dvaceti letech bude. Pavlu Šotolovi díky.
Dovětek autora
Vím, že v Kamenici spousta chybějících chodníků a silnic s povrchem z udusané hlíny, plných blátivých děr, které nutně vyžadují investici. Pokud ale víte o dalším místě, které je pro pěší životu nebezpečné, prosím, napište mně nebo opozičním zastupitelům. Jsem si jistý, že pomohou. Děkuji. TČ
Přidejte odpověď